Puťák: Vše začalo již na nádraží, kde jsme omylem (nebo to byl snad záměr?) nastoupili do trestaneckého vlaku, kde jsme byli neprávem obviněni ze spousty přestupků a zločinů. Zjistili jsme, že si každého z nás spletli s nějakým banditou. Naštěstí se nám podařilo zavčas z vlaku utéct, a tak jsme se ocitli na cestě v lese. Záhy jsme zjistili, že po nás kromě státní kavalerie hledající uprchlé bandity, jdou i skuteční bandité, kteří by si naším zatčením zařídili svobodu.
V průběhu druhého týdne jsme tak zvládli vybudovat konkurenční hlavní město Spojených států a vydat se k hlavnímu soudu, abychom jej přesvědčili o naší nevině, předvedli jim korunní svědky a jednou pro vždy skoncovali s intrikami a nástrahami zkorumpovaného vedení státu. Navzdory nepříznivému počasí, které nás provázelo na počátku tábora a díky kterému jsme museli vyhledat úkryt v Sokolovně v Okříškách se tábor moc povedl a už se moc těšíme na ten další. |
My jsme ale potřebovali očistit své jméno a dokázat naši nevinu, proto jsme se vydali směrem k doupěti banditů, s vidinou jejich polapení. Doupě jsme však našli téměř nehlídané, zato s obrovským bohatstvím, které jsme se rozhodli tam nenechat jen tak ležet. Během dalšího putování jsme narazili na Prašivou osadu, kde jsme se rozhodli začít budovat infrastrukturu a bohatství investovat do stavby železnice. |